Štítná žláza – můj příběh o její operaci

Štítná žláza je klíčovou endokrinní žlázou, o které toho moc nevíte, než s ní začnete mít problémy. Asi jako kdysi já. Bohužel o ní nevědí moc ani lékaři, takže chci šířit osvětu, ať vás neléčí zbytečně na něco, co nemáte. Jaký je můj příběh?

Přiznám se, že sepsání tohoto článku mi trvalo 2 roky. Důvodů je hodně, ale jeden z nich je ten, že pro mě byla operace zatím nejhorším zážitkem v mém životě. Ne kvůli přístupu doktorům, ti byli úžasní, ale kvůli průběhu. Přečtěte si můj příběh, jak jsem se zbavila poloviny štítné žlázy.

Kdysi jsem neměla ani zdání o tom, že existuje nějaká štítná žláza, dokud jsem s ní nezačala mít problémy. Těmito články chci šířit osvětu o štítné žláze, protože hodně lidí neví, co vše může způsobit. Sama jsem pendlovala mezi doktory a nikdo nevěděl co se mnou je, než mi zjistili problémy se štítnou žlázou. Jeden z nich se mě dokonce zeptal, jestli to nemám psychické.

Jak to všechno začalo

Byla jsem unavená a moje tělo se začalo zavodňovat. To jsem nijak zvlášť neřešila, protože jsem měla problémy ve vztahu a změnil se mi v práci nadřízený, takže jsem byla hodně ve stresu. Přičítala jsem to stresovému období a horší životosprávě. Později se přidal divný úkaz pod okem, který vypadal jako naběhnutá žilka a trochu jako monokl. Pracovala jsem ve Fotolabu na prodejně, takže ty pohledy mluvily za vše.

Vypadala jsem jako chudinka, kterou někdo praštil. Objednala jsem se na oční do Ústí, tam mi řekli, že neví, co to je a poslali mě do Litomyšle. Tam se na mě podívalo 5 doktorů a nikdo nic nevěděl. Jedna starší paní doktorka dokonce řekla, že za celou svou praxi nic podobného neviděla. Její mladší kolega mi na férovku řekl, že sice neví, co to je, ale že by to vyříznul. Super nápad! Jiný se mě ptal, jestli to nemám v hlavě. Že mi vlastně nic není a tu bouličku pod okem jsem si vsugerovala.  Škoda, že si takhle nemůžu vsugerovat vyšší postavu nebo pár kilo dolů na těch správných místech.

Jela jsem s tím tedy do Pardubic, kde jsem se akorát dozvěděla, že jsem tupozraká (na jedno oko vidím hůř). Ale s boulí pod okem nic. Mamky kamarádka mi řekla, že to může být od ledvin, takže jsem se dala na očistnou kúru ledvin. V té době mě ani nenapadlo, že existuje nějaká štítná žláza a co vše způsobuje.

Odvodňování bylo trochu lepší, ale boule nemizela. Už jsem si říkala, že to nebudu řešit a budu s ní prostě žít.

Vstupní kontrola do nové práce

Problém odhalila až moje doktorka, teda nepřímo. Když mi prohmatávala krk, řekla, že na jedné straně cítí bouličky. Poslala mě na kontrolu k endokrinologovi (já vím, pěkně hnusné slovo, prostě ho přeskoč), což je odborník na štítnou žlázu. A tady zapracoval nejspíš osud, protože když jsem se objednávala, špatně jsem pochopila sestřičku. Chtěla po mně, abych si zašla na krev, ze které jde zjistit hladina hormonů v těle a také problémy štítné žlázy. A pokud by krev odhalila problém, objednala bych se přímo k doktorovi. No, ale já to udělala přesně naopak. Objednala jsem se na prohlídku bez výsledků krve. Naštěstí.

Protože když už jsem tam byla, doktor mi udělal ultrazvuk krku a zjistil, že mám zvětšenou část štítné žlázy (strumu) a uzlíky. Paradoxně krev by v tomto případě nic neodhalila.

Štítná žláza – zbavíme se uzlíků

Doktor mi navrhl, že injekcí odsaje tekutinu z uzlíků a tím se jich v lepším případě na dobro zbavíme. V horším se znovu objeví, ale až v rámci několika let nebo měsíců. OK. Nechala jsem si několikrát píchnout do krku dlouhou injekcí a řekla si, že to bude ok.

Jenže za 14 dní jsem měla krk zvětšený znovu.

Operace bude nutná

Doktor mi řekl, že bude nutná operace. Ale vzhledem k tomu, že mám problém pouze s jednou půlkou štítné žlázy, můžu si vybrat, jestli ji odebereme celou nebo pouze tu kritickou polovinu. Obě varianty měly své pro a proti.

	PRO	PROTI
Půlka štítné žlázy	Ta druhá půlka možná zastane práci i té první. 50 %, že nebudu potřebovat doživotní léky.	Za pár měsíců nebo let bude potřeba vyoperovat i druhou polovinu. (možná)
Celá štítná žláza	Budu mít už klid od operací.	Doživotní léky. Delší rekonvalescence. Možnost snížení vápníku v krvi.

 

Ehm, těžká volba na někoho, kdo slyšel o štítné žláze poprvé. Naštěstí jsem měla dost času na přemýšlení, protože mě operovali na podzim. Děsily mě ale i další rizika spojená s operací.

Rizika při operaci štítné žlázy

• Snížení vápníku v krvi – cca 35 % operovaných má dočasně nižší hladinu vápníku v krvi, takže cítí křeče, mravenčení a další příznaky s tím spojené.
• Snížená funkce příštítných tělísek – příštítná tělíska řídí hladinu vápníku, takže jsou důležité pro běžné fungování. Bohužel jsou příštítná tělíska hned u štítné žlázy, takže je možné jejich poškození nebo trvalé odstranění. Většinou je to v 5% případů. Řešení? Celoživotní léky.
• Nehybnost hlasivek – hodně lidí po operaci štítné žlázy nemůže mluvit, protože mají poškozené hlasivky (jsou bohužel také kousek od štítné žlázy). Většinou se do pár měsíců mluvení spraví, ale u 2 % lidí je následek trvalý.
• Krvácení nebo infekce do rány
• Hypertrofická jizva – zvětšená nevzhledná jizva, která vystupuje z kůže. Jde sice o kosmetickou vadu, ale přeci jenom jde o krk – místo, které vidí každý. A i mě se ptají, co se mi stalo. A to nemám jizvu nějak extra viditelnou.
• Dočasný pocit zhoršeného polykání nebo tlak na krku – většinou do roka zmizí.
• Dočasná změna hlasu.

+ Samozřejmě strach z toho, že je na štítné žláze zhoubný nádor (rakovina), protože vytažená část se posílá na histologii.

Operace v Hradci

Na operaci jsem se objednala do Hradce Králové a jsem za to nesmírně ráda, protože tamní doktoři přes štítnou žlázu jsou úžasní! Strašně jsem se bála, protože mě doktoři seznamovali s riziky včetně ztráty hlasu. Do nemocnice jsem musela přijet den předem kvůli předoperačním vyšetřením atd. Nebudu vám lhát, noc byla pro mě hrozná. Bála jsem se, co se může stát. Bála jsem se operace. Srdce mi bušilo a já nemohla usnout. Usnula jsem až vyčerpáním.

Celý den jsem nemohla jíst, abych byla připravená na operaci, na kterou jsem šla odpoledne. Strach nepřešel, spíše se zvyšoval. A těsně před samotnou operací mi srdce bušilo o sto šest. Naštěstí jsem dostala nějaký oblbovák, že jsem se ještě před přijetím na sál zklidnila. Potom si pamatuju jen anesteziologa…

Když jsem se probudila na dospávacím pokoji, byla už tma. Spala jsem nějak dlouho. A co hůř, nemohla jsem se pohnout. Sestra si všimla, že jsem vzhůru a šla se mě zeptat, jestli chci léky na bolest. Chtěla jsem jí odpovědět, ale nemohla jsem promluvit. Z očí se mi řinuly slzy. Ne kvůli bolesti, ale kvůli tomu, že jsem nemohla mluvit. Bála jsem se nejhoršího – že jsem ztratila hlas. Poté, co mi dala sestra léky na bolest jsem znovu vytuhla.

Při dalším probuzení mě chtěla sestra už převléknout a převézt na můj pokoj. Snažila jsem se zvednout, ale nešlo to. Sestra si zavolala na pomoc sanitáře. Byla jsem jak hadrová panenka. Poté, co mi dali noční košili místo operačního andělíčka mě převezli na pokoj, kde jsem byla s dalšími 2 ženami.

Dobrou chuť…

Na pokoji za mnou přiběhla sestra a nesla mi čaj a suchý rohlík se slovy, že musím něco sníst a vypít, abych měla energii. Do mého oteklého krku šel rohlík dost ztuha. Ale bylo mi řečeno, že když nebudu jíst, musí mi dát umělou výživu přes kapačku. Hecla jsem se a ukousla jsem si další kus rohlíku. Zapila jsem ho čajem, aby šel lépe sníst. Potom jsem šla spát, aby tělo nabralo sílu.

Ráno moudřejší večera

Ráno mi bylo lépe. I když jsem měla krk v jednom ohni a nemohla jsem pořádně polykat jídlo, cítila jsem víc energie. Dokonce jsem mohla i trochu mluvit, takže jsem dostala naději, že to bude dobré. Bohužel jsem nemohla sama vstát z postele, takže jsem si musela volat na pomoc sestřičku, aby mi pomohla vstát.

Další dny už to bylo samozřejmě lepší, takže jsem se vždycky přitáhla přes madlo nad sebou, abych se posadila na postel. A dokonce jsem mluvila už normálně. Jediné, co jsem ještě neviděla, byla jizva, protože byla zakrytá. Už mi bylo lépe a těšila jsem se domů, ale čekali jsme ještě na výsledky histologie. Kdyby histologie odhalila rakovinu, musela bych na operaci znovu, protože by byla nebezpečná i ta druhá část. Naštěstí bylo vše v pořádku, a já mohla po 7 dnech konečně domů do domácího léčení. A právě v domácím léčení jsem začala psát tento blog a sdílet s vámi svůj příběh, recepty a další tipy.

Tímto článkem chci poděkovat doktorům v Hradci Králové, protože odvedli skvělou práci. Ani jizvu nemám tak velkou jako někteří lidé, které potkávám. Opravdu děkuji! A vám doporučuji se nenechat odbýt, pokud vám něco je, protože se to samo nikdy nezlepší.